Jak se mění představy o bydlení po čtyřicítce (a proč je fajn o tom mluvit)

Lidé se mění. A s nimi i jejich představy o tom, jak chtějí bydlet. Mám za sebou desítky schůzek s klienty, kteří překročili čtyřicítku a začali přemýšlet jinak. Už to není o největším domě za každou cenu. Nejde ani tak o prestiž. Jde o pohodlí, klid a funkčnost. A co je nejzajímavější? Většina z nich si tyto změny ani neuvědomí… dokud nepřijdou na prohlídku.

Místo snu o velkém domě přichází sen o pohodlném životě

Pamatujete si, jak jsme ve dvaceti chtěli mezonet s výhledem v centru města? A jak ve třiceti spousta lidí snila o „baráku se zahradou“? Po čtyřicítce ale začínají převládat praktičtější úvahy:

• Kolik času vlastně chci trávit údržbou?
• Potřebujeme opravdu tolik místností?
• Chci do toho investovat, nebo raději šetřit na cestování a zážitky?

Velký dům začíná být spíš břemeno než výhra. A tak místo honby za prostorem hledají klienti bydlení, které jim uleví – od starostí, od nákladů, od času.

Změna priorit: od dětí k sobě

Když lidé zakládají rodinu, často hledají bydlení hlavně „kvůli dětem“. Bezpečí, školka, zahrada a prostor. Ale když děti odrostou nebo se osamostatní, přichází první zlom.

Najednou je čas přehodnotit:

• Nechceme se z velkého domu přestěhovat raději do bytu?
• Co malý přízemní bungalov bez schodů?
• A jak to bude s hypotékou?

U žen kolem čtyřicítky často vidím silnou touhu po vlastním prostoru – pracovním koutku, klidné terase, čtecím místě. Muži zas častěji sní o menší zahradě, kde si dají kafe, aniž by museli každý týden sekat půl hektaru trávníku.

Vážně potřebujeme 180 m² a 3 koupelny?

Zní to jako přehnaný příklad, ale není. Překvapivě hodně lidí si v určitém věku přizná, že jim zbytečný prostor přerůstá přes hlavu.  A že by možná dali přednost menší, ale promyšlené dispozici, úspornému provozu bez zbytečných výdajů, komunitě a blízkosti města

Na prohlídkách často slyším věty typu: „Víte, my jsme dřív chtěli velký dům, ale teď by nám úplně stačilo 3+kk s hezkým výhledem a dobrou dostupností.“ A právě tam se často láme chleba.

Reality nejsou jen pro mladé rodiny (a je dobře, že to víc lidí říká nahlas)

Jedna z nejčastějších mylných představ? Že realitní služby jsou hlavně pro mladé, co kupují první byt, nebo pro rodiny s dětmi. Ale není to pravda. Právě lidé mezi 40 a 60 lety dnes tvoří zásadní část trhu – ať už jako kupující, nebo prodávající.

Potřebují poradit, jak dobře prodat dům, který už nevyužívají. Chtějí nové bydlení, které odpovídá jejich aktuálním potřebám. A často hledají nejen technické informace, ale i lidský přístup.

Lidé se mění a lidské potřeby také

Představy o bydlení se mění s věkem stejně přirozeně jako naše chutě nebo názory. Po čtyřicítce víme, co nám vyhovuje, a víc přemýšlíme o tom, jak chceme žít. A právě v tom je obrovská příležitost: najít bydlení, které skutečně odpovídá tomu, kdo jsme. Ne tomu, co se „má“ nebo co si myslí sousedi.

Pokud se právě v tomhle hledání nacházíte, je dobré mít po boku někoho, kdo to chápe. Kdo umí naslouchat, a ne jen tlačit na prodej. A přesně tak pracuji i já. Pokud tedy přesně něco takového hledáte, ozvěte se.